Drobečková navigace

Úvod > Historie území

Historie území

Území katastru obce Jarohněvice je součástí staré sídelní oblasti na rozhraní horního a středního Pomoraví, které si člověk zvolil za svá sídla již v samých počátcích dějinného procesu.

Již pravěký člověk zde nalezl bohatství vod, zvěře, ryb a příznivě situované návrší nad údolím toku Kotojedky, která se po několika kilometrech vlévala do některého z tehdejších ramen řeky Moravy.

Široké údolí Moravy bylo tehdy jednou z tras důležité pravěké komunikace – Jantarové stezky, která byla významnou obchodní a kulturní spojnicí oblastí na jihu a severu Evropy – Baltu a Podunají. V oblasti kolem soutoku Moravy a říčky Hané, vymezené nynější Kroměříží a Kojetínem tehdy existovaly v řečišti Moravy brody, místa vhodná pro přechod řeky. Tyto brody byly využívány nejen tehdejšími lidmi, ale i stády pravěké zvěře. A právě existence vyvýšenin - severní části Chřibů – umožňovala již pravěkým lidem pozorovat tyto průchody na řece a celou jižní část Hané a tato pozorování využívat ve svůj prospěch.

První stopy lidské přítomnosti v okolí Kroměříže se datují do závěru středního (100.000 – 40.000 let př.Kr.) a průběhu mladšího (40.000 – 10.000 let př.Kr.) paleolitu.

Období paleolitu (starší doba kamenná), se vyznačovalo významnými změnami klimatu, kdy období doby ledové byla střídána dobou meziledovou. Stojí za zmínku, že v období glaciálu (doby ledové) byla zaledněna významná část Evropy a výběžky tohoto zalednění zasahovaly až do oblasti horního Pomoraví.

Kombinace uvedených důvodů byla příčinou velmi raného osídlení tohoto území.

V období středního paleolitu to byl člověk neadrtálský (Homo neandertalis), který pak byl v mladším paleolitu nahrazen populací moderního člověka (Homo sapiens sapiens). Je pozoruhodné, že právě v období mladšího paleolitu patřilo území středního Pomoraví a severních výběžků Chřibů k nejhustěji osídleným místům ve střední Evropě.

Na konci starší doby kamenné (pozdní a konečný paleolit, mezolit, 10.000 - 6.000 let př.Kr.) nastává geologická současnost (holocén) a v důsledku ústupu posledního zalednění dochází ke změně klimatu, rozšíření listnatých lesů a lesostepí a vynucené změně způsobu života tehdejších obyvatel. Osídlení bylo v porovnání s předchozím vývojovým stupněm výrazně nižší, v celé Evropě postupně dožívá populace lovců a sběračů. Tato civilizace je v důsledku změn podnebí nucena přizpůsobovat se novým podmínkám a po čase splývá s představiteli neolitické civilizace.

Neolit (mladší doba kamenná) patří do období 6000 - 3500 let př.Kr.

Neolitická civilizace k nám přichází z oblasti přední Asie a Balkánu a je již založena na usedlém způsobu života, pěstování zemědělských plodin a chovu domácích zvířat. Lidé již dovedou brousit a vrtat kamenné nástroje a vyrábí keramické nádoby.

Obyvateli našeho prostoru byli postupně lidé kultury s lineární (volutovou) keramikou (starší neolit), kultury s vypíchanou keramikou (střední neolit) a v období mladšího neolitu kultury s moravskou malovanou keramikou.

V letech 3500 – 2000 př.Kr. probíhá období nazývané eneolit (pozdní doba kamenná). Kulturní vývoj v tomto období je poněkud nestabilní a přes území naší nynější obce tak postupně prošli lidé s nálevkovými poháry a lid s moravskou šňůrovou keramikou. Zde se jednalo o kulturu nomádů a lukostřelců, stejně jako v případě následné kultury lidu se zvoncovými poháry.

Plynulým navázáním na toto období je doba bronzová, kterou datujeme mezi roky 2000 – 750 let př.Kr. V tomto období dochází k výraznější výrobě a používání bronzových předmětů, kulturní vývoj se stabilizuje. Významné postavení má moravská únětická kultura, která se později pod vlivy z jihovýchodu přetváří na její veteřovský typ.

Tento typ kultury tvořil výrazný prvek v oblasti střední Moravy a historicky poprvé došlo ke sjednocení vývoje na pravém i levém břehu řeky Moravy, která doposud tvořila výraznou hranici rozšíření jednotlivých kultur a vlivů. Tato kultura pak společně s pronikajícím lidem středodunajské mohylové kultury měla zásadní vliv na formování lužického kulturního okruhu.

Kultura lužických popelnicových polí je součástí rozsáhlého evropského kulturního okruhu a na území Kroměřížska nechala výrazné stopy. Nejsou to pouze nálezy žárových hrobů, keramiky, ale hlavně doposud viditelné zbytky opevnění, v případě Jarohněvic půlkruhový val a příkop ve svahu. Keramiku z tohoto období charakterizuje černá barva dosažená tuhováním a bohatá a plastická výzdoba.

Příchodem znalosti zpracování nového kovu – železa – nastává nové období, doba železná.

Starší doba železná (750-450 let př. Kr.) je v naší oblasti stále charakterizována kulturou lidu lužických popelnicových polí, avšak již v jejím vyšším, halštatském stupni (tzv. platěnická kultura). V tomto období dochází k postupnému a stále výraznějšímu ovlivňování kultury lužického okruhu vlivy z jihu Moravy, která v té době již byla součástí východohalštatského kulturního okruhu. Vznikají nová hradiska a opevnění, která se již stávají správními centry a sídly kmenové aristokracie. Takovým centrem bylo i opevnění na svahu Obory (Hvězdy) s výhledem na tok Kotojedky. Toto sídliště je velmi významným zdrojem nálezů časně laténské, kolkované keramiky. V nálezech se kromě silnostěnných, tuhových střepů, zdobených hrubým kroužkovým kolkem nebo plastickou lištou nachází i jemná, na hrnčířském kruhu točená, světle béžová keramika s kolkovanou výzdobou.

Mladší doba železná – laténská (400-0 let př.Kr.), souvisí s postupem Keltů, nejstarším historicky doloženým etnikem severně od Alp. První vlna Keltů přicházela ve druhé pol. 5.století př.Kr. a postupovala od jihu z Podunají. Zdá se, že právě s touto vlnou souvisí nálezy již zmíněné kolkované keramiky v okolí Jarohněvic. První vlna osídlení nepřekročila řeku Moravu dále k východu. Další vlna Keltů pak již osídlila nejúrodnější oblasti Moravy a postupně pronikala i do vyšších poloh. Způsob jejich života byl pastevecký. V této době bylo rozšířeno již dříve existující hradiště na Hostýně a vzniklo tak významné keltské oppidum, po Starém Hradisku u Prostějova druhé největší keltské centrum na Moravě. Moc Keltů a jejich oppid na Moravě končí kolem poloviny 1. století př.Kr. vlivem tlaku severnějších germánských kmenů a římskou expanzí do oblastí na sever od Alp.

Doba římská (0-400 po Kr.) pro naši oblast znamenala přímý vliv antické kultury, zejména prostřednictvím severních římských provincií – Pannonie a Norika. Naše oblast byla tehdy osídlena germánskými (svébskými) kmeny Markomanů a Kvádů, kteří stavěli své osady hlavně podél vodních toků. Z tohoto období byly v katastru Jarohněvic nalezeny pozůstatky germánského sídliště a žárových hrobů s urnami s popelem, železnou sponou, bronzovou přezkou a skleněnými korálky. Ve 2. století probíhaly markomanské války, ve kterých docházelo ke vpádům germánských kmenů do severních římských provincií. Je velmi pravděpodobné, že bojů s římskými legiemi vedenými Markem Antoniem a později i Commodem se účastnili i markomanští bojovníci z naší oblasti. Během této války docházelo i k zakládání římských vojenských táborů na jižní Moravě a trvalejší přítomnosti části římských vojáků X. legie.

Doba stěhování národů (400-600 po Kr.) je dobou velmi pohnutou a nestabilní. Změny v tomto období souvisí s vnitřní krizí říše římské a tlakem barbarských kmenů nejen bezprostředně na jejích hranicích, ale i na územích daleko od nich. Roku 375 začíná hunské tažení a Hunové se začali přesouvat ze střední Asie do střední Evropy. V naší oblasti dochází k postupnému opuštění většiny sídlišť a značné destabilizaci kulturně etnických poměrů. Přežívají zde zbytky germánského etnika, které jsou již promíchány s etniky procházejícími. Hustota osídlení je v této době značně nižší než v době římské. Po smrti Attily dochází v Podunají k bojům o Attilovu říši a dalším posunům obyvatelstva. Na jižní Moravě se postupně objevují Rugiové, Herulové a Langobardi. Není dokladována jejich trvalá přítomnost v našem okolí. V průběhu 6. století (v závěru stěhování národů) pak do tohoto prostředí začínají pronikat první vlny slovanských kmenů. Slovanské kmeny, jejichž pravlastí je zřejmě území mezi Vislou a Dněprem, se daly do pohybu směrem na západ a na naše území se dostávají od severovýchodu Moravskou branou a další proud po nějakém čase od jihovýchodu z Podunají. Zde se mísením jednotlivých vln osídlení, jejich stykem se zbytky původního germánského a místy snad ještě i keltského obyvatelstva a vlivem putujících Avarů začíná formovat kultura a obyvatelstvo do nové podoby.

Doba hradištní (6.-pol.13. století). Na osídlení a kulturu Slovanů v naší oblasti měly v počátcích velký vliv elity Avarů, původně kočovného kmene turkického původu, který v 2. pol. 6. století ovládl území kolem středního a dolního Dunaje a založil zde Avarský chanát. Proti hrozbě či snad přímé nadvládě Avarského chanátu Slované povstali r.623 pod vedením franckého kupce Sáma. Zvolili si jej za krále a dali tak vzniknout Sámově říši, prvnímu státnímu útvaru na našem území. Bojovali postupně proti Avarům a později vítězně i proti vojskům merovejského (franckého) krále Dagoberta I. Přesné určení geografických hranic Sámovy říše není možné, předpokládá se, že centrem moci byla oblast podél řeky Moravy mezi Mikulčicemi a Olomoucí. Roku 659 Sámo umírá a s ním zaniká i jeho říše. Sousedství s Avary se po oboustranném pochopení výhod na následujících téměř 150 let stává symbiotickým. Ke změně dochází po roce 796, kdy vojska franckého krále Karla Velikého zasadily rozhodující těžkou porážku Avarskému chanátu. Podél východní hranice francké říše počínají vznikat nezávislá knížectví, která se franští vládcové snaží dostat pod svou kontrolu. Takovýmto nezávislým útvarem je i Velká Morava, stát Mojmírovců, významné centrum moci ve střední Evropě. Velká Morava se snažila důrazně postavit nátlaku ze strany francké říše a to jak vojensky tak i duchovně. Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání kněží a ten poslal r. 864 na Moravu bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Roku 864 bylo také uzavřeno spojenectví mezi Byzancí a Moravou. Velká Morava však nebyla jak nesvorností, tak i neschopností vytvořit společenské truktury vyššího typu dostatečně pevná. Postupně opět bojovala s franckými vojsky, kterým vojensky pomáhal i přemyslovský vládce Spytihněv I. a Maďary - dalšími nájezdníky z východních stepí. Za pokračujících bojů s Maďary Velká Morava kolem roku 906 zaniká, většina velkomoravských hradišť je zničena. Z období Velkomoravské říše se nám v bezprostřední blízkosti obce dochovaly pozůstatky slovanského sídliště a mohylové pohřebiště v lese Obora. Byly zde nalezeny železné sekerky, nádoby, ostruhy a meč.

V průběhu 10. století dochází v Čechách k upevňování přemyslovského panství a jeho rozšiřování na východ. Pod vládou Přemyslovců je Morava a území až po jihovýchodní Polsko. (Pozn. Roku 935 je zavražděn sv. Václav, v r.997 umírá sv. Vojtěch). V tomto období je území střední a jižní Moravy velmi neklidné a nestabilní. V důsledku chyb přemyslovských vládců dochází po roce 990 postupně ke ztrátě jednotlivých území, po roce 1000 obsazují území Moravy a následně i území Čech oddíly polského knížete Boleslava Chrabrého. Čechy se pod vládu Přemyslovců vrací hned roku 1004, Morava je však zpět dobyta Oldřichem Přemyslovcem až roku 1020. Morava se tak stává součástí Českého knížectví, správu Moravy pak přijímá Oldřichův syn Břetislav, který zde zakládá síť opěrných bodů. Morava byla rozdělena na jednotlivé úděly (olomoucký, brněnský, znojemský), dále se dělící na hradské obvody. Oblasti jižně od Kroměříže (a tudíž i tehdy jistě existující sídliště na území dnešních Jarohněvic) patřily k údělu olomouckému, do hradského obvodu s centrem ve Spytihněvi.

Použito se svolením autora www.jarohnevice.cz

Na zateplení OÚ obdržela obec dotaci z Evropských fondů OPŽP  ve výši 865.377,58 Kč

 

ÚČELOVÁ INVESTIČNÍ DOTACE OD ZLÍNSKÉHO KRAJE

Na nákup přenosné motorové stříkačky obdržela obec Jarohněvice dotaci ve výši 95.000,-- Kč. Vlastní zdroje obce činily 44.150,-- Kč.

NEINVESTIČNÍ DOTACE OD ZK

Obec obdržela dotaci ve výši 25.800,-- Kč na obnovu jedné z památek v obci. Restaurování kamenného kříže na hřbitově v Jarohněvicích je spolufinancováno Zlínským krajem.